Pokud si uvědomujete všechny důsledky, výhody i nevýhody, a jste si jisti, že vaše činy neublíží
nikomu, kdo nechce nebo si nezaslouží, aby mu bylo ubližováno, pak nemáte proč potlačovat své
sexuální záliby.
Stejně jako se ani dva lidé neshodují ve výběru stravy ani v množství potravy, kterou potřebují,
různí se i sexuální záliby a apetit. Společnost ani nikdo jiný nemá právo stanovit jiné osobě
sexuální normy nebo frekvenci sexuálního vyžití. Žádné sexuální chování lze vždy posuzovat
pouze v kontextu dané situace. Z toho plyne, že to, co někdo považuje za sexuálně správné a
morální může jiného frustrovat. Platí i opak: někdo může být sexuálně výrazně nadán, ale bylo by
nespravedlivé, aby vyvolával pocity méněcennosti v někom, kdo se mu sexuální zdatností
nevyrovná, a bylo by bezohledné, aby se vnucoval jiné osobě (např. muž, obdařený nenasytným
sexuálním apetitem převyšujícím potřeby jeho ženy). Nebylo by hezké, kdyby od ní očekával,
nadšenou odezvu na své nabídky, ona ale musí projevit stejnou ohleduplnost. V případě, že
nepociťuje žádnou velkou vášeň, by ho měla sexuálně přijmout, sice pasivně, ale nicméně mile,
nebo si nestěžovat, pokud se rozhodne hledat uspokojení jinde - včetně autoerotických praktik.
Ideální vztah je takový, ve kterém se lidé hluboce milují a sexuálně si vyhovují. Dokonalé vztahy
jsou nicméně poměrně řídké. Je důležité zdůraznit, že láska duchovní a sexuální sice mohou, ale
nutně nemusí jít ruku v ruce. Jestliže existuje alespoň určitá míra sexuálního porozumění, bývá
často omezeno, a dochází ke splnění pouze některých sexuálních tužeb.
Pokud si sexuálně vyhovujete, pak není větší rozkoš nad spojení s tím, koho hluboce milujete.
Pokud si sexuálně nevyhovujete, je třeba zdůraznit, že v žádném případě nemusí jít o absenci
duchovní lásky. Člověk může, a často tomu tak bývá existovat bez druhého. Ve skutečnosti se
často jeden z manželů uchyluje k mimomanželské sexuální aktivitě právě proto, že svého partnera
hluboce miluje a chce se vyhnout tomu, aby ho ranil něho se mu vnucoval. Hluboká duchovní
láska je obohacena láskou sexuální, a je samozřejmě nutnou součástí každého uspokojivého
vztahu, protože se však sexuální záliby liší, může někdy mimomanželská sexuální aktivita nebo
masturbace být potřebným doplněním.
Masturbace, kterou mnoho lidí považuje za sexuální tabu, představuje problém viny, s nímž není
snadné se vypořádat. Na toto téma je třeba položit zvláštní důraz, neboť přestavuje velice
důležitou součást mnoha úspěšných magických konání.
Již od doby, kdy judejsko-křesťanská bible popsala hřích Onanův (Gen 38:7-10), uvědomoval si
člověk závažnost a důsledky "samotářské neřesti". Přestože moderní sexuologové vysvětlují
Onanův hřích jako běžný coitus interruptus, zavádějící teologický výklad napáchal během staletí
značnou škodu.
Kromě skutečných sexuálních zločinů patří masturbace mezi nejvíce odsuzovaná jednáni. V
minulém století vzniklo nesčetně prací popisujících její hrůzné následky. Prakticky všechny
tělesné či duševní choroby byly připisovány hříchu masturbace. Bledost, dýchavičnost, uhýbavý
pohled, propadlý hrudník, nervozita, uhry a nechutenství - to je jen několik údajných následků.
Pokud jste se nedrželi varováni příruček pro mladé muže, mohli jste si být jisti, že skončíte
naprostým fyzickým a mentálním zhroucením.
Odpudivé popisy v těchto příručkách by mohly být téměř zábavné, kdyby nebylo smutného faktu,
že navzdory úsilí současných sexuologů, lékařů, spisovatelů a dalších, odstranit stigma, které
masturbace nesla, podařilo se hluboce zakořeněné pocity viny, vyvolané nesmysly v těchto
sexuálních příručkách, vymazat pouze částečně. Velké procento lidí, zvláště těch, kterým je přes
čtyřicet, nedokáže emočně přijmout fakt, že masturbace je přirozená a zdravá, i když racionálně
věc chápou. Svůj nepřekonatelný odpor, často podvědomě, přenášejí na své děti. Převládal názor,
že se člověk zblázní, bude-li přes veškerá napomínání pokračovat v autoerotických praktikách.
Tento absurdní mýtus vznikl na základě častých zpráv o masturbaci chovanců psychiatrických
zařízení. Jelikož téměř všichni nevyléčitelní šílenci masturbovali, soudilo se, že zešíleli právě z
22
tohoto důvodu. Nikoho nenapadlo, že skutečnou příčinou masturbačních praktik byl v jejich
případě nedostatek sexuálních partnerů a především ztráta zábran, typická pro pokročilé
šílenství.
Mnoho lidí by raději vidělo, kdyby si jejich partner hledal vyžití mimo vztah, než aby se uchýlil k
autoerotickým aktům, kvůli vlastním pocitům viny, partnerově nechuti účastnit se masturbace,
nebo strachem z jeho odporu, přestože u překvapivě vysokého počtu případů přináší vědomí, že
má partner sexuální zážitky s jinými lidmi, zástupné vzrušení, i kdyžto málokdo přizná.
Pokud je stimulace vyvolaná představami partnera, který se sexuálně stýká s dalšími lidmi, melo
by se o tom otevřeně mluvit, protože tím obě strany mohou jen získat. Pokud masturbaci brání
pouze pocit viny jedné nebo obou zúčastněných stran, měli by se oba snažit tyto pocity buďto
vymazal nebo je využít. Mnoho vztahů by se dalo zachránit, kdyby se oba zainteresovaní necítili
vinni, že se oddával přirozenému aktu masturbace.
Masturbace je považována za něco špatného, protože přináší rozkoš vyvolanou záměrným třením
zapovězených oblastí těla vlastní rukou. Pocity viny provázející většinu sexuálních aktů lze zmírnit
tvrzením přijatelným pro církev: smyslové požitky jsou nutné k plození potomstva - i když si
dáváte pozor na kalendář a hlídáte bezpečné dny. Pokud se oddáváte masturbaci, pak vám taková
útěcha ovšem nestačí. Ať už vám napovídali o neposkvrněném početí, co chtěli, - i kdyby vám
slepá víra umožňovala tuto absurditu spolknout -víte dobře, že ke zplození dítěte je zapotřebí
sexuálního styku s osobou opačného pohlaví! Pokud trpíte pocitem viny za prvotní hřích, budete
přirozeně cítit ještě větší vinu, oddáváte-li se sexu jen pro své uspokojení, bez úmyslu plodit děti.
Satanistovi je naprosto jasné, proč pánbíčkáři prohlašují masturbaci za hříšnou. Stejně jako další
přirozené akty to lidé prostě stejně budou dělat, bez ohledu na to, jak ostře jsou káráni.
Vyvolávání pocitů viny je důležitou součástí jejich zlovolné taktiky, jak přimět lidi, aby své hříchy
vykoupili hypotékami na chrámy odříkání!
I když se dnes většinou nesvíjíme pod břemenem viny, vnucené náboženstvím (nebo si to alespoň
myslíme), moderní člověk stále ještě pociťuje stud, když podlehne touze masturbovat. Když se
muž uspokojuje autoeroticky, místo aby se účastnil honby za ženami, může se cítit oloupen o
svou mužnost. Žena se možná uspokojí sexuálně, ale touží po uspokojeni svého ega, které jí
přináší hra svádění. Ani rádoby Casanova ani strojený vamp nemají adekvátní pocity, když se
mohou sexuálně ukájet pouze masturbací. Oba by dali přednost i ne zcela vyhovujícímu
partnerovi. Řečeno satansky, je daleko lepší oddávat se dokonalé fantazii, než se podílet na
neuspokojivém zážitku s jiným člověkem. U masturbace máte alespoň kontrolu nad situací.
Ilustrace neoddiskutovatelného faktu, že masturbace je zcela přirozený, zdravý jev: provozují ji
všichni příslušníci zvířecího království. Lidské děti se také řídí instinktivní touhou masturbovat,
pokud za to nebudou kárány rozhořčenými rodiči, kterým bezpochyby spílali jejich rodiče, a tak
dál, pěkně pozpátku. Je smutnou pravdou, že pocity viny, které v rodičích vyvolává sex, se beze
změny přenesou na děti. Abychom uchránili své děti před nešťastným sexuálním osudem svých
rodičů, prarodičů, a možná i nás samých, je třeba nazvat tento zvrácený morální kód pravým
jménem: je to pragmaticky sestaveny soubor pravidel, která by nás zničila, kdybychom se jimi bez
odmluvy řídili! Dokud se neosvobodíme od směšných sexuálních norem současné společnosti,
včetně takzvané sexuální revoluce, nezbavíme se neurózy vyvolané těmito omezeními. Příklon k
nové, rozumné a humanistické morálce satanismu může - a také tomu tak bude - dát podnět ke
vzniku nové společnosti, v níž se naše děti budou zdravě vyvíjet, aniž by byly zatíženy zničujícími
morálními břemeny současné nemocné společnosti.