Osamělost - Samota - Izolace
Samota či izolace je stav jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká ze svého sociálního prostředí.
K tomu vedou různé důvody:
* dobrovolnost - potřeba např. přemýšlet bez vyrušování
* tlak vnějších sil, ale stále vlastní rozhodnutí - důsledek obav
* nedobrovolnost, tlak vnějších okolností - nehoda, konání jiných osob
Samotu často zaměňujeme za osamělost, která je subjektivním emočním stavem jedince, který v reakci na samotu zažívá touhu po kontaktu s lidmi.
K sociální podstatě člověka patří potřeba sociálního kontaktu, která nachází uspokojení v sociálních interakcích. Interakce s jinými lidmi je důležitá z těchto důvodů:
1. Poskytuje ověření jedincova chápání sociální solidarity - tj. ověření, co je správné a žádoucí pro sociální chování
2. Přítomnost blízké osoby umocňuje pocit štastí v radostných chvílích a poskytuje úlevu v bolesti
3. Interakce poskytuje podněty pro srovnávání - úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání...
4. V interakci se očekává odměna za vynaložené úsilí - ocenění od jiných zvyšuje sebevědomí
5. Spolupráce s jinými přináší uspokojení
6. Příjemné pocity u blízkých vztahů vyvolává vzájemná důvěra
7. Tělesné vztahy dávají člověku pocit bezpečí
Sociální izolace je výsledkem nedostatku sociálních vazeb. Tento stav nastává tehdy, když člověk opustí známé prostředí a ocitá se v novém.
Emocionální izolace je zapříčiněna chyběním blízkého vztahu s jednou konkrétní osobou. Jde o pocit, že nemáme nikoho blízkého, s kým se můžeme podělit o své vlastní pocity, komu můžeme důvěřovat a kdo nás má rád.
Co zapříčiňuje osamělost?
Pocity osamění se spojují se zvýšenou úrovní sociální anxiety a studu a zároveň nižším stupněm sebeúcty a asertivity. Osamělí lidé jsou introvertovaní, přecitlivělí na odmítání a trpí obvykle depresí. Mají problémy s formováním přátelských vztahů a se svým zapojováním do společenských a skupinových aktivit.
Příčinou je kritické posuzování sebe i jiných. Tato očekávání vedou k projevům odmítání.
Jedním z činitelů může být nedostatek sociální zručnosti. Pro některé lidi je těžké navazovat nové kontakty, chybí jim zručnost jak vést konverzaci. Tyto dovednosti se nejlépe získávají v konverzaci s lidmi, což je problém pro osamělé lidi. Ti mají tendenci přebírat pasivní roli, nevykládají úsilí zapojit se do konverzace.
Osamělost prožívají obě pohlaví stejně často, ale ženy o své osamělosti vypovídají častěji. Muži mají tendenci osamělost popírat, což souvisí i s tím, že osamělí muži jsou méně akceptováni než ženy.
Samota či izolace je stav jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká ze svého sociálního prostředí.
K tomu vedou různé důvody:
* dobrovolnost - potřeba např. přemýšlet bez vyrušování
* tlak vnějších sil, ale stále vlastní rozhodnutí - důsledek obav
* nedobrovolnost, tlak vnějších okolností - nehoda, konání jiných osob
Samotu často zaměňujeme za osamělost, která je subjektivním emočním stavem jedince, který v reakci na samotu zažívá touhu po kontaktu s lidmi.
K sociální podstatě člověka patří potřeba sociálního kontaktu, která nachází uspokojení v sociálních interakcích. Interakce s jinými lidmi je důležitá z těchto důvodů:
1. Poskytuje ověření jedincova chápání sociální solidarity - tj. ověření, co je správné a žádoucí pro sociální chování
2. Přítomnost blízké osoby umocňuje pocit štastí v radostných chvílích a poskytuje úlevu v bolesti
3. Interakce poskytuje podněty pro srovnávání - úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání...
4. V interakci se očekává odměna za vynaložené úsilí - ocenění od jiných zvyšuje sebevědomí
5. Spolupráce s jinými přináší uspokojení
6. Příjemné pocity u blízkých vztahů vyvolává vzájemná důvěra
7. Tělesné vztahy dávají člověku pocit bezpečí
Sociální izolace je výsledkem nedostatku sociálních vazeb. Tento stav nastává tehdy, když člověk opustí známé prostředí a ocitá se v novém.
Emocionální izolace je zapříčiněna chyběním blízkého vztahu s jednou konkrétní osobou. Jde o pocit, že nemáme nikoho blízkého, s kým se můžeme podělit o své vlastní pocity, komu můžeme důvěřovat a kdo nás má rád.
Co zapříčiňuje osamělost?
Pocity osamění se spojují se zvýšenou úrovní sociální anxiety a studu a zároveň nižším stupněm sebeúcty a asertivity. Osamělí lidé jsou introvertovaní, přecitlivělí na odmítání a trpí obvykle depresí. Mají problémy s formováním přátelských vztahů a se svým zapojováním do společenských a skupinových aktivit.
Příčinou je kritické posuzování sebe i jiných. Tato očekávání vedou k projevům odmítání.
Jedním z činitelů může být nedostatek sociální zručnosti. Pro některé lidi je těžké navazovat nové kontakty, chybí jim zručnost jak vést konverzaci. Tyto dovednosti se nejlépe získávají v konverzaci s lidmi, což je problém pro osamělé lidi. Ti mají tendenci přebírat pasivní roli, nevykládají úsilí zapojit se do konverzace.
Osamělost prožívají obě pohlaví stejně často, ale ženy o své osamělosti vypovídají častěji. Muži mají tendenci osamělost popírat, což souvisí i s tím, že osamělí muži jsou méně akceptováni než ženy.