Finská abeceda
Písmenka jsou stejná jako u např. anglické abecedy, avšak výslovnost jednotlivých samostatných písmen, hlásek, chcete-li se od anglické samozřejmě liší. K běžným 26 znakům se ve finsky psaných textech potkáte ještě s velmi často používanými ä, ö, a méně - téměř nepoužívaným å (které se většinou používá pro švédské názvy; čte se jako o).
Samohlásky se dělí na tři skupiny:
zadní samohlásky: a, o, u
přední samohlásky: ä, ö, y
neutrální přední samohlásky: e, i
Ve slovech se buď objevují skupiny jen zadních nebo předních samohlásek. K oběma skupina se pak mohou přidat neutrální přední samohlásky.
Výslovnost hlásek
ä- něco mezi a-e, podobné pražskému e
ö- čte se jako německé, popřípadě francouzské eu
y- čte se jako německé ü, fr. ue (u-y; 'hodně hluboké' i)
Samohlásky se rozlišují na krátké a dlouhé.
Te /te/ X tee /té/
Vy čaj
Finština má mnohem vícedvouhlásek:
Ai, ei, oi, ui, äi, öi
Au, eu, iu, ou,
Ey, iy, äy, öy
Ie, uo, yö
Vyskytují-li se vedle sebe samohlásky v jiné kombinaci, jedná se o složená slova a vyslovují se odděleně.
Souhlásky:
V původních finských slovech se objevují:
d, h, j, k, l, m, n, p, r, s, t, v.
Ostatní souhlásky finština přibrala s cizími slovy a patří k nim b, c, f, g, q, š, w, x, z, ž.
I souhlásky se rozlišují na krátké a dlouhé. Dlouhé lze vytvořit ze všech původních souhlásek až na d a j.
Jako návod k výslovnosti by mohlo pomoct uvědomění si rozdílu mezi českými slovy:
TUŠÍ X TUŽŠÍ. (výslovnost prvního slova je shodná s výslovností krátké samohlásky, druhé se pak dost blíží výslovnosti dlouhé finské souhlásky)