Tak tato ff mi vážně vyrazila dech!!! tu si musíte přečíst!!! mno jo od B-kay taky nic jinýho nemůžu čekat..ona má nejlepší ff co sem kdy četla!! VŠECHNY → http://kaulitzz.blog.cz/
▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Co to vlastně znamená bolest??Je to něco oparvdového,nebo je to něco,co si většina lidí jenom hloupě namlouvá a pak se donekonečna lituje.Já se také vždycky litoval.Litoval sem se,že nejsem lepší,že nejsem odvážnější a také sem se litoval,že mám celej život jenom smůlu.Má smůla sem byl však já sám.Měl sem ten největší poklad na světe tak blízko sebe a já jej nedokázal objevit.Slepě sem před tím zavíral oči a hloupě sem se nad tebou povyšoval.Byl sem sobeckej...to vím....ale přišlo mi to až moc pozdě...
Vždycky sme si všechno říkali.Všechno do posledního puntíku.Nebyla jediná věc,kterou bych já nevědel o tobě,nebo ty o mě.Náš vztah byl od začátku perfektní.Hádali sme se ,jako normální bratři,někdy sme se i z legrácky prali,ale já stejně nikdy neuhodil silně.Nedokázal bych ti ublížit.Nikdy sem ti nechtěl ublížit ničím...Snažil sem se děalt všechno tak,aby se ti nic nedělo a abys byl štastnej...no i tak sem v tomhle směru zlyhal.Dodnes vidím v hlouby mysle zarytej ten obraz,když ses mi vyznal se svými city...Čekal si pochopení,které sem ti dával pokaždé...no tenhle krát sem ti jej dát nedokázal.Možná že sem byl ten největší srab pod sluncem ,no křičel sem po tobě.Křičel sem po tobě,i když sem spatřil v tvých nádherných očí slzy,a stejně tak sem po tobě křičel i když si přede mnou klečel na kolenou a tiše plakal.Ta správa mě uplně vykolejila.Nikdy bych to od tebe nečekal.I když sem to možná v hloubi duše cítil,nevěřil bych,že máš tolik odvahy a řekneš mi to do očí...Ale nejhorší co sem mohl udělat bylo tehdy,když si mě nečekaně a prudce políbil.Možná že sis myslel,že tím polibkem mi ukážeš všechno lásku,kterou si cítil,no i přes všechnu tvou snahu se, tě odsunul a snad poprvé v životě uhodil.Bylo to uplně poprvé,kdy sem ti vůbec nějak ublížil.Vědel sem vždycky,že seš ten slabší a křehší z nás a proto sem si tě svým tělem i bránil,když tě ostatní kluci ve škole šli mlátit.A ted sem to byl právě já,co tě uhodil.Byl sem to já,kdo spůsobil tvůj němej výkřik a šokovanej pohled,když sis opatrně přešel po bolavým líci.Tohles nečekal.Ode mě ne...
Pak si na mě naposled upřel svá očka,ve kterých se snad poprvé v životě objevila známka strachu.Známka strachu ze mě.Snažil sem se tě pohladit,no ty si přede mnou vydešeně ucukl.Uplně mě to odrovnalo.A když sem se ráno probudil,tys tady už nebyl...
Dnes sou to přesně dva roky,co si od nás odešel.S mamkou si sice pořád v kontaktu,ale mě si vyhýbáš.Snažil sem se ti i dovolat,nebo od mamky zjistit,kde bydlíš,ale tos jí říct nechtěl.Vlastně si jí jenom telefonoval a když sem chtěl s tebou mluvit já,složil si.Bylo nám tehdy pouhých 16.Oba dva sme byli pubertálními blázny,který si chtěli užívat života...A já to všěchno skazil.Skazil sem to hlavně tím,že sem se ti hned v tu noc neomluvil.Kdybych to byl udělal,byl bys tady u mě a já nemusel jako skoro každou noc sedět na terase tvýho pokoje sám a tiše koukat na hvězdama posetou oblohu.Po tváři mi nejednou stékali slzy.Slzy veliké bolesti...až v tenhle moment sem skutečně pochopil prapodstatu všeho.Od toho polibku sem nemohl myslet na nic jinýho...Každá sebemenší holka se mi pomalounku začala nějak v hlavě nějak odtahovat a všechny se mi zdáli stejné.Stejné oči,vlasy tváře,stejné tvary rtů ...Všechny byli por mě najednou tak tuctové,až sem se začal bát.Kdykoliv mě nějaká holka políbila a chtěla zajít i dál,já nedokázal...Nedokázal sem to,protože sem měl v hlavě pořád jenom tebe...Až moc pozdě sem si uvědomil,že možná cítim to samí co ty lásko...Až moc pozdě...
Já sem tady ted sám a ty seš bůhví kde.Nečekám,že se tady ted zjevíš jako zázrak a začneš mě jak o závod zahrnovat polibky.Nikdy sem na tyhle trapný scénky z románů nevěřil,a ani nezačnu.Sem prostě svůj a ty bysl to mě vědet nejlíp.Vlastně o mě víš všechno Bille...Až na tuhle jedinou věc.Kdybys mi dal alespon šanci říct ti všechno,co ted cítim...říct ti,jak dlouho už čekám,kdy se vrátiš...a jak mi neskomale scházíš.Už nemůžu žít bez tvýho krásnýho ůsměvu,kterým si mě obdařil snad každé ráno u snídaně.Nemůžu žít bez tvýho zvonivýho smíchu,kterým si rozehřál vždycky celej dům a hned bylo krásnější v něm bydlet.Schází mi dokonce i to čekání,až se mi uvolní koupelna.Vždycky sme se kvůli tomu dohadovali a já to na tobě nesnášel.Přílišná starostlivost o tvé krátké vlasy mě někdy přiváděla k šílenství.Ale tebe bavilo mě provokovat...Ted když vejdu do koupelny nikdy nemusím čekat.Mamka má ve svým pokoji svou,a my sme měli tuhle společnou.Od tý doby,co tady nebydlíš,mě ta koupelna jaksi přestala bavit.Vlastně mě přestalo bavit uplěn všechno...
Už nic por mě nemá takovou cenu,jako když si byl tady se mnou.Kdybys viděl náš dům jak je pořád uklizenej.Až to není normální.Vždycky ses stěžoval že sem nepořádnik...ted bys mě asi nepoznal.Sou to přeci dva roky Bille...Dva roky tě už prosím,abys mi dal šanci všechno ti vysvětlit.Já vím,že sem to zjistil moc pozdě,ale hlavné je přeci to,že sem to zjistil.Zbláznil sem se do tebe.Miluju tě celým svým srdcem Bille.Dej mi ještě šanci.I kdyby měla být poslední...tuhle bych jenom tak nepromarnil.Prosím lásko...
Tvoje dvojče Tom...
Bill bolestně přivřel oči hned,jak dočetl Tomův list a z dokonale vystínovanýho očka mu ukápla lehká slzička."Neměls mi to dávat",špitl Bill do tváře blondavýho chlapce,kterej se krčil vedle něj.Ano,jedinej Andreas vědel,kde přesně Bill bydlí.Možná byl hlavním hůvodem hlavěn ten,že mu tohle bydlení sehnal on sám."Bille,on je do tebe uplnej blázen.A tady taky furt brečíš,že jej miluješ.Tak proč za ním nejdeš?Proč se nevrátíš domů k němu?",špitl Andy a nechápavě pozoroval Billovu smutnou tvář."T-ty bys šel?",šepl tiše svou otázku a skroušeně vydechl.Tenhle list bylo to první,co od Toma přijal po dvou letech.Nedokázal mu to odpustit.S odmítnutím i počítal,co ale nečekal byla ta facka...a ten pohled...tolik opovrhující...Ale tak přeci uběhli od té doby už dva roky a dvojčátka obě jenom trpěla."Já bych neváhal",usmál se na něj spokojeně Andy...
Tom vůbec ani jen netušil,že Andy čmajznul jeho dopis,kterej si písal ve své slabé chvilce,kdy cítil,že Billa potřebuje snad více než kdy předtím.Nikdy by neměl odvahu tohle všechno mu říct,tak to chtěl alespon napsat.Co když,možná jednou...Smutně otevřel vchodovní dveře a vzul si své obrovské skaty.Dodnes si vždycky pamatoval,jak se Billovy smá kvůli malinkatým nožičkám.I ted by se nad tím schutí zasmál,kdyby tady nebyl ovšem sám.Simone šla dneska večer na nějakou firemnou párty,takže Tom si plánoval nudnej večer před televizí s mísou pop cornu a a pak zas jen tíživej spánek.Někdy se mu o Billovy dokonce i zdálo...Loudavými kroky se vydal do svýho pokoje,kde nerozsvicoval ,jenom ze sebe strhnul triko velikosti XXL a chtěl hupsnout nachvilku do postele,náhle si však všiml nádherně zářící oblohy,která byla dokonale posetá malinkatejma hvězdama.Pomalými kroky se blížil k terase,na kterou vyšel a s lehkým výdechem se postavil k zábradlí.S přivřenými víčky nasál lehkou vůni letního vánku a bolestně semkl svá víčka k sobě.Najednou jej však dokonale probral zvuk něčeho velikýho,jak dopadlo na studenou zem terasy.Polekaně se otočil a najednou stál v němém ůžase...Byl to on....
Jeho oči byli pořád tak nádherné,ačkoliv pohled byl ještě vábivější...ty krásné rty měli snad ještě plnší tvar a jeho vlasy ebenovího dřeva byli spuštěny podél ramen.Nejdříve si jej musel prohlídnout až pak zjistil,že zvuk ,kterej jej malinko vyděsil byl kufr dopadající na zem.Byl to jeho kufr...Jejich oči se do sebe zpříma vpíjeli a ani jeden nedokázal říct ani slovo.Za ty dva roky se oba dva neskonale změnili..."Bille...",špitl Tom nežně a nedokázal uvěřit.Už pomalu přestával doufat...
"Tome",pípl jemně Bill.Nikdo by nepostřehl,kdo z nich se k tomu druhýmu rozběhl jako první...a najednou si přistáli v náručí.Jejich rty se automaticky spojili a rozehráli mezi sebou vášnivou hru.Naléhavě se líbali a tisli se k sobě čím dál tím víc.Tom nejprve nechápal,ale až pak mu asi došlo,že za tohle všechno může stejně jenom jejich nej kámoš."Miluju tě...miluju tě",špital zatímco naléhavě líbal bratrovy smáčené tváře.Bill se k němu zoufale tulil a už nikdy se jej nehodlal pustit."Promin mi to Bille...lásko,já sem byl takovej srab.Už mi neodcházej",šepl Tom a znovu se naléhavě vpil do bratrovo rtů."Už nikdy Tome...odtedka budeš muset znášet znovu naše boje v koupelně",sladce se zasmál Bil a nechal Toma aby jej lehce kousl do spodního rtu a sladce za něj zatahal.Potřeboval cítit jeho polibky....Tohle všechno mu tolik chybělo."Znášel bych všechno,jen kdybys tady byl se mnou",pípl a rychle Billa vyhoupl do náruče a táhl k sobě do pokoje,kde jej nežně pokládal na postel...Co to vlastně znamená bolest??Je to něco oparvdového,nebo je to něco,co si většina lidí jenom hloupě namlouvá a pak se donekonečna lituje.Já se také vždycky litoval....
Napsala: B-kay