Byla to vesnice jako každá jiná. Několik domů kolem silnice, malý kostelík se hřbitovem na kopečku, jeden obchůdek, obecní úřad, hospůdka a kulturní dům.Moc obyvatel tam sice nebylo, ale vládla mezi nimi spokojenost, láska, přátelství, pohoda, ale i nenávist. Ta nenávist byla pouze k jediné osobě, která se tolik lišila od ostatních. Byl to poměrně mladý kluk. Jeho vysoká hubená postava, černé poměrně dlouhé vlasy, namalované temné oči a bílá pleť působily tak moc odlišně od ostatních lidí z této vsi. Jmenoval se Bill , ale toto jméno už dlouho nepoužíval, ani neslyšel. Lidé ho neoslovovali jinak než příšera. Neměl místní obyvatele moc v lásce, stejně jako oni jeho, ale líbilo se mu tady. Svoje obydlí měl kousek od kostela v kopci a kolem žádné jiné domy nestály. Jeho, řekněme, chaloupka nebyla moc velká. Měla malou kuchyňku, jeden pokoj, který sloužil i jako obývák a koupelna se záchodem. Přestěhoval se sem asi před rokem. Dřív bydlel ve velkém rodinném domě spolu se svou matkou, nevlastním otcem, svým dvojčetem Tomem, psem a kocourem. Měl se tam dobře. A taky kdo by se neměl, když je se svou rodinou. Ale musel odejít. Sice nerad, ale musel. Už to nemohl vydržet. Nejprve se asi půl roku trápil, kvůli svým myšlenkám na svého bratra, poté další půl rok, kdy si už byl plně vědom, že jej miluje. Bál se mu to říct a tak se jedné hluboké noci rozhodl odejít. Zabalil si to nejpotřebnější jako je oblečení, kosmetika a fotku rodiny. Nezapomněl napsat dopis na rozloučenou. Neměl to srdce odejít bez rozloučení a vysvětlení. Napsal tam vše o svých pocitech za poslední rok a nezapomněl, ani Tomovi vyznat lásku. Tak se ani nebál mu to sdělit. Netušil, jak na to reagoval a na jednu stranu byl i rád, ale na druhou … Dlouho se toulal různými vesnicemi až našel tuto. Sice ho místní lidé neuvítali s otevřenou náručí, ale něco ho tam zaujalo a tak tu zůstal.
Zrovna bylo zimní odpoledne a Bill právě vstával. Miloval spánek. Ve snech mohl být šťastný. Po " ranní " hygieně zjistil, že už nemá nic k jídlu. Na obličeji se mu objevil znechucený výraz, když si uvědomil, že bude muset dolů a poslouchat už tolik otřepané řeči. Oblékl si tmavé džíny, černé tričko, mikinu a dlouhý kabát. Samozřejmě černý. Vzal si tašku, peníze a mohl vyrazit. Cestou dolů si něco pobrukoval pod nos. Měl dobrou náladu, což moc často nebylo. U konce kopce se začali objevovat už nějací lidé, ale snažil se jich nevšímat.
" … už se tak těším. Dnes má přijet můj vnuk se svými přáteli … " zaslechl Bill kousek rozhovor mezi dvěmi místními babkami, o kterých si myslel, že museli zažít i ukřižování Krista. Jenom nad nimi zakroutil hlavou a pokračoval ve své cestě, která nebyla zas až tak moc dlouhá. Obchod byl jenom kousek od kopce. Když nakoupil vše potřebné, pomalu se vracel zpátky. Najednou kolem něj projelo velké černé auto s tmavými skly. Bylo to trochu nezvyklé vidět tady auto, protože sem zajel jednou za sto let nějaký cizinec nebo člověk co to tu neznal. Zvědavě se díval, kam jede. K jeho velkému překvapení zastavilo u té věčně žijící babizny, jak ji rád nazýval.
" To bude asi ten její vnuk nebo co to plácala " pomyslel si a rozešel se pomalým krokem. Nechtěl si to přiznat, ale byl na něj a na jeho kamarády zvědavý. Dlouho neviděl nikoho, kdo by mohl být tak přibližně v jeho věku.
" Ahoj babi! " vykřikl radostně kluk na pozici řidiče a vycházel ven z auta, aby se se svojí babičkou mohl pořádně obejmout. Byl asi 176 cm vysoký se světle hnědými na krátko ostříhanými vlasy. Poté z auta vyšli další tři kluci. První byl o trochu vyšší než ten předtím a měl delší blonďaté vlasy, druhý byl větší než ti dva předešlí a jeho krátké vlasy nesly černou barvu a ten třetí… Bill si musel protřít rukou oči. Bylo mu celkem jedno, že si tím rozmazal stíny všude možně. Ten třetí vypadal jako jeho bratr a jeho srdce i rozum mu říkaly, že to jeho bratr je. Chtěl skákat radostí a zároveň brečet jako malá holka, ale nezmohl se ani na jedno, jen stál s pusou do kořan a koukal se na něho. Vůbec se nezměnil za ten jeden dlouhý rok. Vůbec. Ani si nevšiml, že ho Tom spatřil. Poté co všichni zašli do domu, se konečně hnul z místa. Pomalu se ploužil nahoru do kopce s totálním zmatkem v hlavě. Jakmile přišel do své chaloupky, toto místo se nenaučil nazývat domovem, strčil celý nákup ještě v tašce do jeho mini ledničky a přešel k polici, kde měl vystavenou fotku rodiny. Na to, že ho vzbudil ukrutný hlad, ani nepomyslel. Vzal rámeček s fotkou do ruky a druhou rukou lehce pohladil místo, ze kterého se na něj usmíval Tom. Zavřel oči a potichu si povzdechl. Pořád nemohl uvěřit, že ho viděl.
" Tak a dost " rámeček opět položil zpět na polici a ještě ho otočil ke zdi " už jsem se kvůli němu natrápil dost " prudce se otočil a přešel k ledničce, kterou otevřel, aby z ní vytáhl tašku. U toho mlátil vším, co mu přišlo pod ruku. Byl na sebe naštvaný. Uvidí po roce bratra a už zase pomalu neví, jak se jmenuje. Když uklidil nákup, šel si lehnout na postel.. Musel si trochu odpočinout. Ani nevěděl jak, ale usnul. Probudilo ho až jemné pohlazení po tváři. Myslel si, že ještě spí, protože kdo by ho asi hladil po tváři. Jenom trochu pohnul hlavou a ležel dál se zavřenými oči. Když se ale pohlazení zopakovalo, přišel na to, že to asi už spát nebude. Prudce otevřel oči a stejně tak se posadil. Už už chtěl začít nadávat, kdo mu přišel do chaloupky bez dovolení. Po zaostření spolknul všechno, co měl na jazyku. Jenom na prázdno otevřel pusu, ze které vyšel jen nějaký podivný zvuk. Toto nečekal. U jeho postele klečel Tom.
" Ahoj Bille " zašeptal tom a pomalu se zvedal, aby si mohl sednout k němu.
" Tome " vydechl Bill a jeho oči se začínaly zaplavovat slzami. Tom ho objal. I jemu se začínaly objevovat první slzy. Bill se k němu tisknul, jak nejvíc mohl. Po tak dlouhé době konečně cítí někoho u sebe a navíc je to člověk, které miluje z celého srdce.
" Bille konečně jsem tě našel! Proč jsi tenkrát tak zbaběle utekl? Proč?! " Bill se na něho udiveně podíval.
" Myslel jsem, že jsi to, co jsem napsal v tom dopise, pochopil"
"Pochopil, ale nemusel si utíkat. Vždy´t předtím jsme si říkali všechno, mohli jsme i toto vyřešit spolu a já bych se tak dlouho o tebe nebál, nemusel bych tě hledat a už celý rok by jsme mohli být spolu a šťastní. " Bill na něj zůstal němě zírat. Tom využil bratrova zaskočení a přiložil své rty na ty jeho. Billovi vše došlo a pomalu otevřel ústa vpouštíc tak Toma dovnitř.
" Odpusť mi! Promiň mi to! Promiň! " šeptal Bill mezi polibky.
" Není co odpouštět. Miluju tě! "
" Já tebe taky Tome. Já tebe taky "
Napsala: kyynel